Němcová!

NĚMCOVÁ! - muzikál divadla Ta Fantastika nedávno oslavil první narozeniny a chvíli poté - nečekanou a smutnou derniéru. Němcová byla asi jediná "vlastenecká hra" u nás. Pokud slovo "vlastenec" ještě někomu něco říká. Zdá se, že na jedné straně jsou pravicoví extremisté a na druhé zcela lhostejní jacísi světoobčané, kterým na ztrátě národní kultury vůbec nesejde. Přes obecně zažitý odpor k povinné četbě, toto představení mělo schopnost zanechat skutečný dojem. Velký problém byl v tom, že se narozdíl od obecně známé formy českého muzikálu, v případě Němcové nejednalo o lacinou zábavu. Velmi emotivní hudba, obrazy střídající se jako otáčeny nějakým podivuhodným obrovským strojem. Na jednu stranu této "ikoně z pětisetkoruny" hra strhla masku vytvořenou socialistickou literární propagandou - na druhou stranu jí dala hloubku, jakou by v muzikálu těžko někdo hledal. Už z toho důvodu zněl název díla: "Němcová! - hudební obrazy inspirované životem Boženy Němcové". Průměrný návštěvník muzikálu, kterému stále duní v uších "Teď královnou jsem já", nebo jiná velká duchaplnost, musel z hrůzou prchnout už během první půlky, zatímco lidé, kteří by Němcovou dokázali ocenit, mnohdy raději ani nepřekročili práh divadla - ze zcela opačného důvodu - právě proto, že očekávali prostě "muzikál"(míněno ovšem v tomto případě spíše ironicky). Naprosto ty lidi chápu. Představa muzikálu Božena Němcová ve mě evokuje nejasnou a hrozivou vidinu, že se budu nucen dívat na halekající a zřejmě i tančící Boženu Němcovou, žonglující s chlebovými pecny a mezitím se zjeví Babička na kladkostroji a v dešti pírek zazpívá árii a tom, že chleba je božidárek a dobrá hospodyňka....však to znáte...). Kdo by o něco takového stál, že? Ale pravda je úplně jiná a v tom je zakopaný pes. Všichni jsme to ale velmi dobře věděli, už během nastudovávání, že se jedná o dost výjimečnou hru, která vlastně vůbec není muzikálem, je někde na těžko identifikovatelném pomezí žánrů a tudíž se bude těžko propagovat a prodávat. A věděli to dobře i producenti. S tím smířeni jsme přesto chtěli tuto krásnou, ale i hodně bolestnou fresku, sestavenou převážně s pomocí korespondence manželů Němcových, věnovat lidem. Věnovat ji všem a i nám samým - s vědomím, že je možné, že budeme hrát třeba jen dvakrát ročně, ale budeme hrát - a ten, dnes v podstatě zapomenutý odkaz Boženy Němcové, hluboko pohřbený do starých čítanek, předáme. Bohužel někoho začal ten tvrdý vlastenecký chlebíček brzy škrábat v krku a výsledkem je to, že dílo, které vzniklo dáno na oltář lásky a porozumění, skončilo derniérou těsně po prvních narozeninách. Láska a porozumění se nám totiž mezitím tak nějak z ničeho nic rozplynuly. Ej lásko lásko, ty nejsi stálá - jaká moudrost se skrývá v této písni, jež pochází až ze středověku. No a kromě toho - hloupé věci se v dnešní době opravdu lépe prodávají a jak vám každý dobrý "byznysmen" potvrdí - na kvalitě se většinou nic nevydělá, protože kvalita je bohužel moc drahá sama o sobě....

Dej ti Pámbůh věčnou slávu, Boženko....a díky! A hlavně díky Tobě - Vašku!

Foto: Já a Varhan O. Bauer po představení Antigony v Kongresovém centru v roce 2007

Foto: Já jako trubadúr

Foto: Já v muzikálu Němcová!

Foto: Permoník v akci

Foto: Přestávka mezi koncerty

Foto: Příprava na vystoupení

Foto: Sakra, to jsem ale drsnej :-)

Foto: Skupina Jagabab